V polovině 13. století se musela Evropa vyrovnávat s agresivními nájezdy mongolských vojsk, která si v předcházejících desetiletích podmanila značnou část Asie. Nemáme podrobné zprávy o tom, do jaké míry bylo Opavsko zpustošeno. Jedinou indicií je privilegium markraběte Přemysla (pozdějšího krále Otakara II.), který udělil opavským měšťanům právo výročního trhu (1247) ve snaze kompenzovat napáchané škody.
V polovině 13. století se musela Evropa vyrovnávat s agresivními nájezdy mongolských vojsk, která si v předcházejících desetiletích podmanila značnou část Asie (především oblast dnešního Mongolska, velkou část dnešní Číny, Iráku, oblastí kolem Kaspického moře a další). Mongolské rozpínání nezastavila ani smrt Čingischána, naopak, za jeho nástupce Bátua se rozhodli expandovat (rozšířit se) do Evropy. Na konci třicátých let 13. století si podmanili ruská knížectví a pokračovali dále směrem do Uher a Polska. Dobové prameny označují útočící hordy jako Tatary. Mongolský postup byl nesmírně rychlý. Po dobytí polského Krakova vtrhli počátkem dubna do Slezska a už devět dní nato se nedaleko Lehnice (severovýchodně od ČR, v dnešním Polsku) utkali v rozhodující bitvě s křesťanským vojskem vedeným Jindřichem II. Pobožným (jeho matkou byla budoucí patronka Slezska – svatá Hedvika). Bitva dopadla pro slezské vojsko katastrofou. Těžká evropská jízda nedokázala čelit manévrům lehkých kočovníků.
Vyobrazení bitvy u Lehnice, kde v boji s mongolským vojskem padl slezský kníže Jindřich II. Pobožný. Iluminace pochází z rukopisu „Legenda o svaté Hedvice“ z roku 1358. Svatá Hedvika byla matkou Jindřicha II. Pobožného a údajně našla jeho mrtvé tělo po skončení bitvy na bojišti. Zdroj: Wikipedie
Mongolové u Lehnice tedy drtivě zvítězili a jejich další postup pokračoval do Uher. Tím směrem se však nacházelo Opavsko s opevněným městem Opavou. Nemáme podrobné zprávy o tom, do jaké míry bylo Opavsko zpustošeno. Jedinou indicií je privilegium markraběte Přemysla (pozdějšího krále Otakara II.), který udělil opavským měšťanům právo výročního trhu (1247) ve snaze kompenzovat napáchané škody. V rámci dalšího postupu Mongolů do Uher došlo ke spojení s jižním proudem mongolského vojska (1242). Očekávané obavy se naštěstí nenaplnily. Namísto dalšího drancování Evropy se Mongolové vydali na ústup a rozhodli pro návrat zpět do Asie.
Války o babenberské dědictví a rusko-polské tažení na Opavsko
Necelých dvanáct let po plenění Mongolů prošlo Opavskem další nepřátelské vojsko. Stalo se tak poté, co moravský markrabě Přemysl, podporovaný svým otcem, českým králem Václavem I., usiloval o zisk rakouských zemí (Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko). To pobouřilo uherského krále, který si na tyto země rovněž činil nárok. Vypukla tak válka o dědictví po vymřelém rodu Babenberků, který těmto zemím vládl a jehož poslední představitel Fridrich II. Bojovný zemřel v roce 1246. Spojenecký svazek s uherským králem Bélou uzavřel mimo jiné haličský kníže Daniel a krakovský vévoda Boleslav Stydlivý. Jejich spojené vojsko přitáhlo v létě roku 1253 na Opavsko. V cestě invazní armádě však stála Opava, kterou již v té době obepínal věnec kamenných hradeb.
Rusko-polské oddíly zahájily obléhání města a zaměřily se na jeho nejslabší článek – brány. Údajně se jednu podařilo dokonce prolomit. Obránci ale podnikli nečekané výpady mimo hradby, díky čemuž samotná Opava nakonec obležení přestála. Rusko-polské vojsko následně odtáhlo dobýt Hlubčice (město severovýchodně od Opavy), ale ani zde neuspělo. Existence městského opevnění, které v té době ještě zdaleka nebylo mezi jinými městy rozšířené, nakonec zapříčinila neúspěch nepřátelských vojsk. Obléhání zároveň prověřilo kvality hradebního systému, který se dodnes řadí k nejstarším v českých zemích. Opavská provincie přesto během této války zaznamenala možná ještě horší ztráty než při nedávném vpádu Mongolů.
Vyobrazení bitvy u Lehnice z rukopisu „Legenda o svaté Hedvice“ z roku 1353. Neznámý autor zachytil mongolské vojsko při útoku na město Lehnici. Jeden z mongolských jezdců nese na kopí nabodnutou hlavu Jindřicha II. Pobožného. Zdroj: Wikipedie
Opavské městské opevnění a jeho strategický význam
Městské opevnění bylo už z dálky viditelným symbolem města a hmatatelným důkazem jeho politického významu a hospodářské prosperity. Město Opava zahájilo ve spolupráci s panovníkem výstavbu opevnění patrně již ve 30. letech 13. století a domníváme se, že v polovině 13. století už z velké části kamenné hradby s hranolovými věžemi a branami stály. Nedaleký Krnov byl také opevněn, avšak o něco později, v průběhu 2. poloviny 13. století (institucionálním městem doložen k roku 1253).
Do Opavy se vstupovalo původně třemi branami – Hradeckou branou (ze směru od Hradce nad Moravicí), Ratibořskou branou (ze směru od slezské Ratiboře) a Jaktařskou branou (důležitá komunikace směřující na Krnov a dále na slezskou Vratislav). Opava byla pohraničním městem na hranici s územím slezských Piastovců a jako taková se podílela na panovníkem garantované organizované ochraně přemyslovského státu. Přednosti městských pevností ve srovnání s hrady spočívaly především v množství obránců a rozsahu opevnění, schopném v dostatečné míře pojmout zásoby potravin, výzbroj a výstroj, jež byly nutné pro obranu. Opevněné město tak sloužilo nejen jako účinná překážka nepřátelského postupu do vnitrozemí, ale také jako výchozí bod a základna pro případné výboje za hranice. V poslední čtvrtině 14. století došlo k posílení hradeb o druhý předsunutý hradební pás, takzvanou parkánovou hradbu, k rozšíření branských systémů a výstavbě městského hradu opavských přemyslovských vévodů. Městské opevnění bylo modernizováno v 16. století: kromě úpravy hradebních ochozů a střílen byly branské systémy doplněny předsunutými barbakány. Kvalitativním zlomem z hlediska podoby městského opevnění bylo vybudování bastionové fortifikace v průběhu třicetileté války. Nové opevnění, založené na systému sypaných zemních bastionů propojených zemním valem, vybudovali v Opavě Dánové, kteří Opavsko a Krnovsko okupovali v letech 1626–1627. Pozůstatkem jednoho z těchto bastionů je dodnes tzv. Ptačí vrch. Roku 1779, po sérii rakousko-pruských válek o Slezsko, bylo zvažováno přeměnit Opavu na regulérní pevnostní město po vzoru Olomouce, Josefova či Terezína. Návrh nebyl nakonec realizován, a tak se otevřela cesta urbanistickému rozvoji Opavy v 19. století, spojenému s nevyhnutelnou likvidací městského opevnění.
Otázky, úkoly
Uveď důsledky mongolských útoků.
Jak se Mongolové dostali do Slezska?
Kdo je vedl?
Zamysli se nad tím, zda je možné v současné době přátelské soužití křesťanů, židů a muslimů, a zkus uvést příklady zemí, kde stojí tyto náboženské skupiny proti sobě.
Vymyslete pravidla pokojného soužití lidí různých národů a náboženství.
autor textu: Mgr. David Radek, Ph.D. (Slezská univerzita v Opavě)
redakce /k vydání připravila: Mgr. Kateřina Pelcová (Opavská kulturní organizace)
pracovní listy: PaedDr. Šárka Bělastová
jazykové korektury: Mgr. Jana Válková
