V roce 1365, ve svých asi sedmasedmdesáti letech, zemřel vévoda Mikuláš II. Byl panovníkem dvou vévodství, úspěšným politikem a hojným rozmnožitelem světských i církevních statků. Zplodil tři syny a čtvrtý byl tou dobou na cestě. To však do budoucna přineslo nelehký problém dědických nároků, se kterým se musela vyrovnávat valná většina středověkých monarchů. Vévodův okázalý život a velkorysá politika navíc zatížily komorní pokladnu. Součástí dědictví tak byly i nemalé dluhy. Opavsko připadlo nakonec nejmladšímu Přemkovi (město Opava a hrad Hradec, Hlučín a hrad Landek), který se ve svých patnácti letech stal vévodou, na kterého vzpomínáme dodnes. S jeho érou je spojena výstavba opavského hradu a tzv. Švédské kaple.
V roce 1365, ve svých asi sedmasedmdesáti letech, zemřel vévoda Mikuláš II. Byl panovníkem dvou vévodství, úspěšným politikem a hojným rozmnožitelem světských i církevních statků. Zplodil tři syny a čtvrtý byl tou dobou na cestě. To však do budoucna přineslo nelehký problém dědických nároků, se kterým se musela vyrovnávat valná většina středověkých monarchů. Vévodův okázalý život a velkorysá politika navíc zatížily komorní pokladnu. Součástí dědictví tak byly i nemalé dluhy. Nejstarší syn Jan, který se nacházel již ve zralém věku asi 40 let, získal ratibořské vévodství, poněvadž pocházel z otcova svazku s ratibořskou kněžnou. Stal se tak legitimním pokračovatelem ratibořských knížat. Problém však nastal v případě opavského vévodství, které mělo být rozděleno mezi čtyři syny. Protože nejmladší Mikulášovi synové byli ještě dětmi, chopil se nejstarší Jan jejich poručnictví a spravoval tak jejich dědické nároky. Poslední z bratrů Mikuláš III., jemuž bylo tou dobou přes dvacet let, získal čtvrtinu vévodství. S tím se však nehodlal spokojit a do budoucna vnášel do sourozeneckých vztahů rozmíšky. V roce 1372 například inicioval, aby byla Opava rovnoměrně rozdělena na čtyři díly a každému bratrovi by pak z příslušné části plynuly příjmy. Takové opatření mělo za následek, že si každá městská část musela zvolit vlastní radu a purkmistra. Protože se takové řešení ukázalo jako silně neefektivní, došlo po několika letech ke sjednocení Opavy a k revizi Janova poručnictví nad mladšími bratry.
Kresebná rekonstrukce opavského hradu, jak mohl vypadat koncem 14. století, včetně hradní kuchyně nacházející se v místě dnešního Müllerova domu. Z bezpečnostních důvodů (hrozící požár) byly kuchyně budovány dále od hlavního paláce. Jídlo se následně před podáváním na stůl servírovalo v přípravně – místnosti před hlavním hodovním sálem. Z kuchyně se nosilo ve speciálních nádobách, které udržovaly jeho teplotu. Kresba: František Kolář a Dalibor Prix
Roku 1377 se sešla komise místních šlechticů, která rozdělila vévodství tak, že každý z bratrů dostal svůj díl. Nejstarší Jan získal Krnovsko s Bruntálskem a polovinu hradu Cvilína. Mladší Mikuláš dostal druhou polovinu tohoto důležitého hradu a celé Hlubčicko s hradem Edelštejnem. Dva nejmladší bratři Václav a Přemek pak získali jihovýchodní část vévodství s městem Opavou a hradem Hradcem, na východě pak s městem Hlučínem a hradem Landekem. Vévodství nezůstalo rozdělené dlouho. Možná v souvislosti s morovou nákazou zemřel roku 1381 vévoda Václav a jeho díl tak připadl nejmladšímu Přemkovi, který měl tehdy patnáct let. Aby uspokojil nenasytného Mikuláše, přenechal mu východní část Opavska s Hlučínem a Landekem. Někdy v té době zemřel také nejstarší z bratrů Jan Ratibořský. Příslušný díl Opavska po něm zdědil jeho syn Jan II. (někdy označován také jako Hanuš II.).
Kaple sv. Kříže (neboli Švédská kaple) byla vybudována symbolicky na cestě spojující Opavu s Ratiboří. Je velmi pravděpodobné, že kaple v době svého vzniku měla spodní kamennou část opatřenou vápnem. Součástí exteriéru kaple byla schodišťová věž (dnes patrné zbytky na exteriérové zdi kaple směrem od hřbitova) a patrová přístavba přimykající se k věži. Točitým schodištěm v ní bylo možno dojít až do podkrovních prostor nacházejících se nad samotnou hvězdicovitou klenbou. Obdélná přístavba sloužila jako sakristie (v přízemí) a depozitář (v patře). Z točitého schodiště bylo možné vejít na dřevěný ochoz v interiéru. Součástí interiéru byla rovněž dřevěná kazatelna a oltářní menza. Kresebná rekonstrukce a foto: Dalibor Prix
Ironií osudu spojil již roku 1394 Přemek tři zděděné díly v jeden, poté co zemřel i jeho starší bratr Mikuláš III. Protože dva ze synů Mikuláše II. neměli potomky, pokračovala opavská větev Přemyslovců ve dvou liniích. Opavě a Hlubčicku vládl Přemek Opavský. Ratiboři pak vládli potomci Jana I. Tato linie následně pokračovala až do vymření rodu roku 1521.
Přemek Opavský (1366–1433)
Byl nejmladším synem Mikuláše II., narodil se až po smrti svého otce. Vzhledem k tomu, že měl tři starší bratry, byla jeho naděje stát se jednou knížetem mizivá. Ironií osudu však všichni bratři brzy zemřeli, takže se Přemek ve svých šestnácti letech ujal správy téměř celého vévodství. To se nenacházelo v nejlepší ekonomické situaci a Přemek byl nucen splácet staré dluhy a ručit vévodskými hrady. Možná také proto si postavil hrad v Opavě (stával v místech dnešního Mendelova gymnázia). Přemek patřil k příznivcům Zikmunda Lucemburského a stal se dokonce příslušníkem jeho dvora. Se Zikmundovým vojskem se účastnil i křížové výpravy proti husitům. Husitské ohrožení ale narůstalo a obrana opavské země jen stále víc roztáčela spirálu Přemkových dluhů. Přemkovi se částečně dařilo chránit Opavsko prostřednictvím příměří s husity, nicméně roku 1431 musel kapitulovat. Toho roku Opavu výrazně poničil požár, který nejspíše znehodnotil i opevnění. Když zanedlouho poté přitáhli k městu kališníci, nenabízela se šance na úspěšnou obranu. Přemek musel přistoupit na požadavky husitů a dalších bojů se již neúčastnil. Zemřel v září 1433 jako poslední z významných opavských Přemyslovců. Vévodství po něm převzalo jeho pět synů: Václav II., Vilém, Arnošt, Mikuláš a Přemysl II. Navzdory otcovu přání si Opavsko rozdělili na čtyři části. Rozděleno bylo opět i město Opava. Jedinou výjimku představoval Přemysl II., který byl otcem určen k církevní dráze a většinu svého života strávil ve Vratislavi.
Vzhledem k rozdělenému vévodství a obrovským dluhům ještě z časů Přemka Opavského začal ve čtyřicátých letech 15. století rychle upadat význam opavských Přemyslovců. Jejich slabosti využívala silnější knížata (vévodové), jako byl například Bolek V. Opolský, který v průběhu čtyřicátých a padesátých let vykoupil od zadlužených Přemyslovců většinu Opavska a stal se tak opavským knížetem. Po jeho smrti v roce 1460 Opavsko získal český král Jiří z Poděbrad.
autor textu: Mgr. David Radek, Ph.D. (Slezská univerzita v Opavě)
redakce /k vydání připravila: Mgr. Kateřina Pelcová (Opavská kulturní organizace)
pracovní listy: PaedDr. Šárka Bělastová
jazykové korektury: Mgr. Jana Válková
